Jednoho slunečného listopadového dne jsem se rozhodl, že vyzkouším štěstí a na chvíli si zavláčím. Při příchodu na revír mi jeden rybář, kolem kterého jsem procházel, zkoušel můj záměr rozmluvit, že na daném revíru se vláčkařům moc nedaří. Nenechal jsem se odradit a začal jsem chytat. A hle!!! Hned po pátém náhozu mi pod nohama něco zaútočilo po nástraze. Bohužel to ale ryba nevzala. Byl jsem zklamaný, ale nevzdával jsem se a to se mi vyplatilo. Po dalších třech náhozech jsem dostal ránu do prutu a byla tam ryba. Začal souboj, z něj jsem vyšel jako vítěz, a na břeh se podívala štika 58 centimetrů. Udělala mi velkou radost a než jsem se stihl vzpamatovat, tak u mě stál rybář, který mě chtěl odradit a gratuloval mi k úspěchu. Štiku jsem vyháčkoval a vrátil zpět do revíru. Chytal jsem ještě na 3 místech přibližně 30 minut. A když už jsem si popáté jako správný rybář řekl, že naposledy nahodím přišel další záběr. Byla to opět štika. Souboj to byl hezký. Tato štika byla už větší a měřila 61 centimetrů. Na této vycházce jsem měl nakonec největší úspěchy své letošní sezóny. Nevím jestli to bylo tím, že se mi až tolik nechtělo nebo tím že svítilo sluníčko. Možná to bylo tím rybářem, který mě chtěl odradit ale já jsem se nenechal. Každopádně tento den byl důkazem, že rybaření je nevyzpytatelné.