Jedno srpnové odpoledne jsme se celá rodina vydali na ryby.Usadili jsme se na našem stálém místě a začali nedočkavě chytat.Dlouhou dobu ani ťuk.Naše pozornost a hlavně mé nadšení polevilo.I okolí mi přišlo zajímavější,než sledovaní prutů.V tom dcera volá : „Tati,prut!“.Zpozorněl jsem a co nevidím – udice vyskočila z vidliček a míří si to do vody.Skočil jsem do vody,uplaval pár temp a na poslední chvíli jsem udici chytil.Pevně jsem se nohama zapřel- lépe řečeno zabořil- do bahnitého dna a začal vodit něco velkého na prohnutém prutu.Po velice krátké době mého usilovného vodění prohnutý prut povolil.Zůstal jsem ve vodě stát zklamaný s prázdnou udicí.Doteď nevím,co jsem vlastně vodil a dodržel častou frázi sportovních rybářů : „Ryba byla vrácena vodě.“
Josef
Dyje 7A,“Štěrkáč“…